Ke společnému vystoupení ve čtvrtek večer 16. 12. se zde sešly dvě výrazné umělecké osobnosti - básník, režisér, scénárista a překladatel Vladimír Matějček a regenschori strahovského kláštera Vladimír Roubal. Spolu s nimi pak účinkovala "Schola sv. Bartoloměje", vedená sbormistrem P. Krylem. V. Matějček jako autor a interpret v jedné osobě navázal na tradici legendárního žánru, když svůj text vybavil bohatou metaforikou a ozvláštnil ho i neotřelým moderním jazykovým výrazivem. Posluchač se neubránil dojmu, jako by studnice, z níž autor svůj styl čerpal, byla napájena poezií Františka Halase. Svou dikcí a barevnými valéry svého hlasu přednášející nenechal posluchače na pochybách, že náleží k mistrům mluveného slova, za nimiž musíme putovat do divadel typu pražské Violy, kde bývá V. Matějček rovněž častým hostem.

Večerní koncert byl připomínkou skutků patarského rodáka (městečko Patara leží v hornaté části jižního pobřeží dnešního Turecka), z nichž se zrodila tradice vánočního obdarování. Zatímco v Rusku se legendární biskup z Myry stal coby Nikolaj ruským národním světcem, pro Francouze zůstává symbolem Vánoc (Pére Noël). Podobně je tomu i v USA (Santa Claus). Naproti tomu v německých zemích byl uctíván jako patron námořníků.

Text legendy byl prostřídán hudebními vstupy, v nichž zazněly chorální předehry "Jesu, meine Freude" a "Bist Du bei mir" Johanna Sebastiana Bacha, "Duo ze Suityr" ve druhém modu Couperinova současníka Luise Nicolase Clérambaulta, moteto Williama Byrda "Magnum Mysterium", "Fuga" pražského varhaníka Josefa Ferdinanda Segera, "Strahovská improvizace" Wolfganga Amadea Mozarta a "Toccata g moll" Johanna Pachelbela. Známý strahovský regenschori se opět převedl jako excelentní varhaník, který si nehledě na repertoár dokáže dobře poradit s jakýmkoli nástrojem. K Plzni má letitý vztah - narodil se v nedalekém Městě Touškově, v západočeské metropoli navštěvoval Lidovou školu umění B. Smetany a posléze konzervatoř. Vzhledem ke svým zkušenostem plzeňského chrámového varhaníka z doby svých studií dokáže s varhanami v hlavním plzeňském chrámu vynalézavě pracovat. To mohli posluchači ocenit nejen v pojetí výše vyjmenovaných kompozic, ale především v závěrečné čtvrthodinové improvizaci, v níž excelentní hráč naplnil zešeřelý a jen sporadicky osvícený gotický prostor překvapivými barevnými zvuky. Čtvrteční koncert, který spolu s městem Plzní uspořádalo Sdružení Lochotínský pavilon, tak v Plzni jistě náležel k nejvzácnějším okamžikům adventního období.